Ještě před pár lety jsem pracoval jako špinavý dělník na brusírně. Týdenní směny, prach, bordel. A pak jsem dostal sen, který se mi zdál naprosto nepředstavitelný. Chtěl jsem vybudovat marketingovou agenturu, která pro firmy udělá všechno – fotky, videa, weby, grafiku, kampaně. Marketing 360. V té době to skoro nikdo nedělal. Dnes už to dělají všichni, ale tehdy to byl divný nápad a já byl sám. Stvořil jsem svoje dítě, dal jsem do něj pot, krev a zdraví. Vzniklo FLEW.
Nějakou dobu jsem fungoval sám. Dělal jsem všechny ty úkony sám, s tím, že až se to rozjede, vytvořím tým. A pak přišel Timotheus. Znali jsme se z minulé práce a všichni nás od toho odrazovali. Nemám nikdy za žádnou cenu s nikým spolupracovat, říkali mi. Měl jsem strach. Ale oba jsme byli křesťané a vznikl mezi námi vztah, jakých na světě existuje velmi málo. Respektovali jsme se navzájem, jeden považoval druhého za důležitějšího než sebe. A tak jsme pokračovali.
Po extrémně dlouhé době jsem měl psychické problémy a mnohdy slzy na krajíčku. Měl jsem totiž pocit, že jsem jako jediný neuspěl.
Tom
Společně jsme měli pocit, že změníme svět. Byli jsme naprostí blázni, kteří se navzájem podporovali, motivovali, a rozhodli jsme se pro extrémně náročný krok. Hele, co kdybychom změnili svět výrobních firem v České republice? Proč? Protože nikdo to nechce dělat. Každý chce dělat marketing pro věci, co dobře vypadají – auta, kavárny, oblečení. Ale nikdo nechce dělat ve špíně strojírenství a výrobních firem. Jevilo se to jako geniální nápad. Navíc jsme měli skoro monopol, protože v tomhle oboru jsme s pokorou řečeno byli takřka jediní. Najít krásu vizuálu ve výrobní firmě je extrémní výzva. Ale my jsme se výzev nebáli.
Wallstreet bez drog, ale se stejnou šíleností
A tak jsme se do toho opřeli. Neexistovaly víkendy. Čas s rodinou byl takový, že naše hlava jela nonstop. V práci to bylo jako na Wallstreetu, vyjma těch drog a zvráceností. Tvořili jsme věci, za kterými většinou stojí týmy deseti a více lidí. Byli jsme mladí, absolutně odhodlaní, a náš cíl byl jediný – dokázat to a urvat to.
Byla to neskutečná jízda. Získali jsme několik skvělých klientů a spoluprací. V jednu chvíli nás včetně externistů bylo několik v týmu. Jednali jsme s lidmi, kteří vedou podniky, kde se obraty počítají od stovek milionů. Bavili jsme se s nejbohatšími lidmi v České republice a získávali jsme postupně jméno. Dokonce jsme vyhráli tendry proti agenturám, které měly desítky zaměstnanců a několik ocenění Red Dot Design, Awwwards. Bohužel to stálo nepředstavitelné množství energie. A v tomhle oboru převládalo obrovské množství arogance, odmítnutí a nepochopení toho, že bez marketingu vaše firma bude mít problémy. A tak jsme začali narážet na to, že nás to jak psychicky, tak finančně postupně extrémně vyčerpávalo.
Přišlo období temna. Zažili jsme několik dlouhých měsíců bolesti a pádu, dokonce finančního vyčerpání. Naráželi jsme na absolutní neochotu korporátů se domluvit. Dělání porad pro porady. A v neposlední řadě na pýchu majitelů výrobních firem, kteří si mysleli, že pokud mají spolupráci s Německem, tak jsou neporazitelní. Oslovili jsme osobně tisíce výrobních firem v České republice, ale spolupráce vyšla se zlomkem z nich. Ale pořád jsme to nevzdávali. I přes ten obrovský neúspěch a bolest z odmítnutí jsme pokračovali dál s tím, že to prostě sakra zlomíme.
Ale nezlomili. Zlomilo to nás. Skoro to zlomilo i naše rodiny. Naše děti. A hlavně naši psychiku. Potýkali jsme se s úzkostmi, temnými myšlenkami, budili se spocení v noci, nebo jsme celé noci nespali. Přišlo naprosté vyhoření a pád na absolutní dno. A tak jsme si s Timem v slzách v očích řekli: je čas udělat radikální změnu.
Víte, na tom všem je šílené to, že my jsme rozjížděli podnikání s téměř žádným kapitálem, ale hlavně jako dva chlapi, kteří jsou ženatí a mají dva malé syny každý. A vím, že spousta lidí, které znám a kteří začínají podnikat, nemají ani manželku, natož dvě malé děti a ženu na mateřské. Ne nadarmo se říká, že work-life balance neexistuje.
A tak tu stojím v kanceláři, kde jsme probděli kolikrát dny i noci, kde jsme měli sny, o kterých si nikdo nic nedokáže představit, a odtrhávám ze stěny dítě, které jsme čtyři roky budovali. FLEW.
Rodina je pro nás přednější než jakýkoliv byznys. Tim nastoupil zpátky do týmu Storymatters a já se vydávám na dráhu sólo kreativního externího ředitele, který nejen vše vymyslí, ale taktéž je schopný vlastníma rukama udělat. Stále zůstáváme s Timem v kontaktu, a pokud bychom si z té cesty neměli odnést nic, tak alespoň to nejcennější – přátelství na celý život.
Bolí mě to hodně. Po extrémně dlouhé době jsem měl psychické problémy a mnohdy slzy na krajíčku. Měl jsem totiž pocit, že jsem jako jediný neuspěl. Ale to je lež. Protože lidé sdílejí jen highlighty svého života, a to platí i o LinkedInu. Nikdo vám nikdy neřekne, že to nové auto za tři miliony ho stálo zdraví. Nebo že ty miliony, které vydělal, ho stály manželství a to, že ho jeho děti nenávidí. Taky vám nikdo z mladých neřekne, že jeho 30 pod 30 ho stálo to, že není schopný ve třiceti letech najít věrnou partnerku, se kterou by si vybudoval rodinu.
Nechci tyhle věci bagatelizovat. Ale pokud je tady někdo, kdo se trápí tím, že neuspěl, chci ti říct: vedeš si skvěle. Jen pokračuj. Žij, jak nejlépe to dokážeš, protože úspěch se neměří jen penězi a respektem. Měří se tím, jestli večer můžeš položit hlavu na polštář a vědět, že jsi zůstal člověkem. Že tvoje děti poznají tvůj obličej. Že tvoje manželka nemusí spát sama.
Ježíš řekl: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vám dám odpočinout.“ (Matouš 11,28) Neřekl: „Pojďte ke mně všichni úspěšní.“ Řekl: „Pojďte unavení.“ A my jsme byli unavení. Jsme. Ale teď už víme, že odpočinek není slabost. Je to milost.
Bože, nauč nás poznat, kdy držet a kdy pustit. Amen.
Pokud čteš tento příběh a rezonuje s tvým: přihlas se k odběru newsletteru Life Inside. Každý týden posíláme texty pro lidi, kteří nejsou dokonalí, ale snaží se žít upřímně. A pokud chceš projekt podpořit, každý příspěvek pomáhá udržet tento prostor otevřený pro další příběhy jako je ten můj.
